DPI je hustota bodů na palec — údaj pro tisk a často jen metadata v souboru. Rozlišení displeje je počet pixelů na šířku a výšku. Z tagu DPI v JPEG ještě neplyne ostrost na monitoru. Plyne z něj jen měřítko pro fyzický výstup nebo číslo, které prohlížeč při layoutu většinou ignoruje.
Pixely na obrazovce a body na papíře nejsou jedna osa
Rozlišení displeje říká, kolik světelných bodů má panel: například Full HD nebo 4K je popis mřížky v pixelech, ne „DPI displeje“ v tiskovém smyslu. Hustota pixelů na fyzický palec (PPI) je oddělená veličina — stejné rozlišení na malém a velkém panelu vypadá jinak ostře. DPI v exportu fotky popisuje, jak editor nebo tiskárna mapuje pixely na fyzickou velikost výtisku. Z DPI v metadatech ještě neplyne, že se webová fotka „vykreslí ostřeji“. Plyne z toho jen údaj o zamýšleném měřítku.
Prohlížeč skládá stránku z CSS pixelů a z rozměrů elementu. Obrázek s tagem 300 DPI a obrázek se stejným počtem pixelů a tagem 72 DPI zabere na webu stejně místa, pokud HTML a CSS říkají stejnou šířku. Komprese a změna rozměru jsou zase jiné páky — komprese JPG není změna rozměru. Retina export není prosté „nastavte DPI na 144“ — potřebujete dostatek pixelů vůči CSS šířce; viz retina export není 2× zvětšení.
Kde DPI a rozlišení displeje zaměníte
První záměna je „exportuji ve 300 DPI, bude to na webu HD“. Na webu rozhoduje počet pixelů a jak široký je box v layoutu. Třístovkové DPI bez dostatečných pixelů jen zmenší fyzickou tiskovou velikost v editoru — na CDN nepřidá ostrost. Druhá záměna je „monitor má 96 DPI, tak fotka musí mít 96“. Historické defaulty v OS a editorech se míchají s marketingem panelů. Panel má rozlišení v pixelech a fyzickou úhlopříčku; z toho plyne hustota. Metadata v JPEG to neřídí.
Třetí záměna je dialog „Image Size“: změníte DPI a myslíte, že měníte rozlišení. Bez zaškrtnutí resample se mění jen vztah pixelů k palcům — počet pixelů zůstane. Se resample měníte pixely a ostrost. Čtvrtá záměna je e-shop thumbnail: „dejte 72 DPI jako webový standard“. Sedmdesát dvojka je starý zvyk, ne záruka správného exportu. Správný thumbnail má správný ořez a cílový počet pixelů — bílé studio pozadí není ořez — bílé pozadí není ořez produktu.
Co DPI řeší dobře — a co nechá pixelům
DPI (nebo PPI v tiskové praxi) dává smysl, když víte fyzický rozměr výstupu: leták, billboard, foto kniha, proof. Pak z pixelů a požadovaných palců spočítáte, jestli máte dost detailu. Na webu a v aplikaci řešíte šířku v CSS, srcset, formát a kompresi. WebP na webu není automaticky menší soubor — WebP na webu není záruka menšího souboru. Ani EXIF ani DPI tag nerankují stránku — EXIF není metadata pro SEO.
Prakticky: master držíte v dostatečných pixelech pro největší tisk nebo crop. Webový derivát vzniká zmenšením na breakpointy a kompresí, ne přepsáním DPI na „72“. Když klient chce „Full HD banner“, ptejte se na šířku v pixelech a na CSS box — ne na DPI v dialogu. Favicon není branding celého webu; stejně tak jedno číslo DPI není specifikace displeje — favicon není branding.
Tři otázky před exportem „pro web“ i „pro tisk“
Před exportem stačí tři otázky. Kolik pixelů má výstup mít na nejširším místě? Jaká je fyzická velikost, pokud jde o tisk — a jaká hustota z toho plyne? Má editor při změně DPI i resampleovat, nebo jen přepsat metadata? Z odpovědi „dejte 300 DPI“ ještě neplyne použitelný soubor. Plyne z ní jen hustota vůči palcům — bez pixelů a bez ořezu je to prázdný požadavek.
Když dodáváte podklady do CMS, pojmenujte soubor, napište alt a zvolte rozměr podle slotu. Alt není totéž co popisek pod fotkou v EXIF smyslu; kontext drží stránka. Ořez a zmenšení řešte vědomě — webová fotka často potřebuje ořez, ne jen zmenšení — proč webová fotka potřebuje ořez, ne jen zmenšení.
Co z DPI v souboru ještě neplyne
- Neplyne z něj rozlišení monitoru návštěvníka.
- Neplyne z něj, že prohlížeč vykreslí obrázek „ostřeji“ než stejně velké pixely s jiným tagem.
- Neplyne z něj správný ořez ani cílový CSS rozměr.
- Neplyne z něj Full HD ani 4K — to jsou mřížky pixelů panelu nebo videa.
- Neplyne z něj SEO signál ani náhrada za alt.
- Neplyne z něj, že 72 DPI je povinný webový standard.
Checklist omylů kolem DPI a rozlišení displeje
- Zaměňovat DPI v metadatech s rozlišením displeje v pixelech.
- Čekat ostřejší web z pouhého přepsání DPI bez změny pixelů.
- Požadovat „300 DPI na web“ bez uvedení šířky v pixelech.
- Měnit DPI v dialogu a myslet, že tím měníte počet pixelů (bez resample).
- Sázet na mýtus 72 DPI jako jedinou webovou specifikaci.
- Míchat PPI panelu, DPI tisku a CSS pixely do jedné „kvality“.
- Ignorovat ořez a layout a řešit jen číslo v exportu.
DPI říká, jak hustě sedí body na fyzický palec. Rozlišení displeje říká, kolik pixelů má mřížka panelu. Kdo je slije do jednoho „nastavte DPI“, dostane metadata nebo tiskové měřítko — ne nutně ostřejší obraz na monitoru.
